Druhý z oceněných projektů, který si vedl v mezinárodních soutěžích dokonce lépe, než Mácha. Projekt získal 2. místo v MIFA Moscow International Foto Awards 2017, v kategoriích “Book (Series Only)/ Fine Art”, “Fine Art – Abstract”, “Fine Art – Special Effects” a 3. místo v IPA Los Angeles, International Photography Awards 2017, v kategorii “Book (Self-published): Fine Art“. Read more

Jakoby těch diskusí o kompozici nebylo dost. Nedávno jsem to zase koupil… Prosím tě, jdi s kompozicí k šípku, to je furt keců. Prostě třetiny, nějaká ta vodicí linie, subjekty v předním, středním a zadním plánu, no a co??? Z toho už jsem vyrost´… Celé dějiny výtvarného umění, poznatky například Bauhausu, lidské psychologie a podvědomého fungování mozku jsou přece těžká nuda.

Každý to prostě máme nějak a třeba i nějak jinak. Ve svém článku se chci ale pověnovat něčemu úplně jinému – jak se člověk vlastně učí a jak je schopen nabité vědomosti používat. Následující principy jsou obecné a lze je pojmenovat u jakékoliv lidské činnosti. A vždy se jedná o cestu od zvládnutých nástrojů k postupnému dosažení vysněných osobních či společných hodnot. Tak je tomu i na cestě od kompozice k osobitému stylu ve fotografii.

Učíme se a rozvíjíme, tedy pokud máme zájem, postupně na 4 úrovních. Na těchto úrovních přecházíme ze stavu ignorantství, přes enormní množství práce (ano, zatím nic jiného nevynalezli) k neuvědomělému mistrovství jako nejvyšší metě. A to by na úvod stačilo – posuďte dále sami, jak vám moje aplikace těchto úrovní na fotografování zapadá do vaší osobní zkušenosti či do dikusí, které vedete:

Nevím že neumím. Chci fotit, fotím, ale vůbec nevím, která bije – pokud mi to je jedno, můžu být šťastný až do konce života. A pokud jsem drzý, klidně se ve své nevědomosti všem těm kecům o kompozici vysměju, a svůj způsob focení schovám za osobitý styl.

Vím že neumím. Fotím čím dál tím víc, ale pořád nejsem tak nějak spokojený – a protože mi to není jedno, začnu se učit. A učím se všechno, techniku focení, postproces, historii, hltám příklady a začínám zkoušet. A začínám být nešťastný. Na styl a diskusi o něm najednou nemám čas.

Vím že „umím“. Mám za sebou mraky hodin práce, jsem schopný si vybrat a použít vhodnou kompozici, poradím si s úpravou, prezentací, tiskem… Zahrabal jsem se do fotografie. Pořídil jsem si kvalitní techniku. Klidně uspořádám výstavu – ale proč to ještě pořád jiní umí daleko lépe? Naučili se něco, co mi uniklo? Mají snad přirozený talent? Možná mají svůj osobitý styl… a to se koupí kde??? Jsem pořád nešťastný…

„Nevím“ že umím. 10 000 hodin práce – 5 let, 8 hodin denně… Vystavuji, protože mám co říct skrze kameru, už nepotřebuji pochvalu za to, že jsem se něco naučil, vytiskl, zvládl nějakou blendovací úpravu, už se nepotřebuji poměřovat technikou. Fotím, protože žiju a foťák je součást mého těla, mysli, rodiny, nálad, dovolených, úspěchů a neúspěchů – vlastně si ani neuvědomuju, že ho mám pořád po ruce. Cvakání je pro mne součást mé komunikace s okolím. Už nediskutuji techniku, nastavení kamery, kompoziční principy, mám je pod kůží a používám je naprosto podvědomě, vnímám scénu a život v ní. Vlastně jsem si ani neuvědomil, že mám osobitý styl… A konečně jsem už zase šťastný!

Tak až zase někdy potkáte někoho s hotovým úsudkem o kompozičních principech a fotografickém stylu, vzpomeňte si na 4 úrovně a zajděte na sklenku vína – ta dokáže aspoň krátkodobě některé rozdíly společensky přijatelně nablendovat :-)

Budu rád za sdílení vašich zkušeností.

Vladimír Kysela, 4.5.2016, Vratislavice nad Nisou

Pokud se začneme zabývat myšlenkou co je to Uchylácká Sekce Balvan (dále jen USB), musíme přemýšlet o tom co je to za společenství lidí, ten jablonecký Fotoklub Balvan, jehož je USB nedílnou součástí. Fotoklub Balvan vznikl přibližně na podzim roku 2009 v Jablonci nad Nisou. Přiznejme ale fakt, že několik jeho členů se už dříve scházelo po restauracích a o fotografiích vedli dlouhé, divoké a plodné debaty. Na tyto „Matky a Otce zakladatele“ se nabalili další nadšení fotoamatéři a toto nabalování vyústilo v založení regulérního Fotoklubu Balvan v podobě jak ho známe dnes.

V Balvanu se sešli ostřílení fotografičtí veteráni, pamatující „stříbrné období“ fotografie i odchovanci nových digitálních technologií. Co se týká záběru fotografů, najdete vedle sebe krajináře, tvůrce zátiší, reportéry, no prostě je to pestrá fotografická čeládka. Z té se postupně vyčlenila skupina tvůrců, která projevila konvencemi méně svázaný pohled na fotografickou tvorbu a zcela spontánně vzniká USB.

Pokud se podíváme na fotografie členů USB, zjistíme že se ve valné většině přibližují ideálu uchylácké fotografie. Ten ideál byl definován naprosto živelným myšlenkovým procesem a v současnosti má pět nejdůležitějších zásad. Ty zásady jsou shrnuty v Manifestu USB , který si Vám dovoluji představit.

MANIFEST USB

  1. Fotografie nemusí být ostrá
  2. Fotografie nemusí mít konkrétní obsah
  3. Fotografie by měla být černobílá
  4. Fotografie by měla mít čtvercový formát
  5. Kompozice je výborný prostředek na hnojení pokojových rostlin

Krátký rozbor jednotlivých zásad

  1. Fotografie nemusí být ostrá
    Tato teze vznikla jako reakce na tvrzení některých krajinářů, kteří prohlašují, že fotografie by měla být ostrá. Ba co více, chtěli by mít na fotografii ostré vše. Tento požadavek se v době kdy 70% populace trpí očními vadami jeví jako nesmyslný a se zachycením reality neslučitelný.
  2. Fotografie nemusí mít konkrétní obsah
    Druhá zásada je reakcí na tvorbu realistů (nešťastnou shodou okolností opět většinou krajináři). Fotografie si nemusí dávat za úkol zobrazovat realitu. Rozložením světel a stínů (v horším případě i rozložením barev) může obraz na diváka zapůsobit, vyvolat v něm pocit a spustit práci jeho fantazie. Nechme na světě místo pro fantazii !
  3. Fotografie by měla být černobílá (případně černo-bílo-červená)
    Barev by na fotografi mělo být co nejméně, neboť odvádí divákovu pozornost od nádherných her světel a stínů, které jsou podstatou fotografie. Tyto světelné hry nejlépe vyniknou v jemných odstínech šedi od sněhově bílé po uhlově černou. Toho si dnes je vědom každý mírně pokročilý fotografický amatér.
  4. Fotografie by měla mít čtvercový formát
    Čtverec je prostě normální a v případě čtvercového formátu neobtěžujeme diváka zbytečným hledáním v nesmyslně velké ploše fotografie. Ostatně většina z nás poznala to zmatení a problémy s ořezem pro tisky z poměrů stran 3:4 ; 16:9 na obvyklých 2:3. Věříme že v budoucnosti většina výrobců fotoaparátů pochopí problémy, do kterých nás nesmyslně uvrhla a přejde k použití čipu o poměru stran 1:1.
  5. Kompozice je výborný prostředek na hnojení pokojových rostlin
    Členové USB věnovali neuvěřitelné množství času studiu dokumentů o kompozici obrazu a zjistili, že fotografie vytvořená podle zásad ideální kompozice je studená, neosobní a jaksi sterilní. Proto se zásadami kompozice nenechávají svazovat, ve svých dílech používají řekl bych drobné kompoziční provokace a pomalu, ale jistě zažité zásady boří. Za zmíňku stojí výrok kolegy Jarého, pronesený po měsících studia zlatého řezu:“Nevím co to ten zlatý řez je, ale žloutkový, nebo punčový řez je príma.“

Tolik krátce k zásadám USB.

Na závěr je třeba zdůraznit, že USB pevně zakořenila v mateřském fotoklubu a přes drobná nedorozumění doprovázející její existenci vedle silné skupiny realistů je pro Fotoklub Balvan přínosem.

Dlouho jsem váhal pořídit sii polarizačífiltr Mooses CPLo kterém není na internetu příliš napsáno. Blíží se podzim, kdy je přírodafotogeničtějšíabarevnější. Protože je jeho cena poněkud nízká, obával jsem se malého efektu modré barvy nebe, zvýraznění mraků a teplých barev.

Ještě než se rozepíši proč jsem se rozhodl pro oteplující filtr napíšu pár řádku vývoje fotografa, který chce mít krásné fotky.
Mnoho nových majitelů digitálních zrcadlovek je zklamáno, že fotoaprát nedělá tak kontrastní a vyvážené fotografie jako jejich kompakt. Zrcadlovka v podstatě zachytí maximální počet informací obrazu a výslednou úpravu nechá na Vás, tedy pokud neukládáte fotky přímo do JPG, čímž vlastně znemožníte další úpravy. Takže když si kupujete zrcadlovku, musíte v základním vybavení počítat se třemi věcmi – tělo, objektiv a software! Postupem času přijdete na to, jak docílit krásné fotky pomocí softwaru, ale i tam narazíte na hranice možností a vidíte, že to dál nejde. Můžete pracovat pouze s inforamcemi, které jsou v surových datech (RAW). Takže dalším krokem vpřed je pořízení polarizačních, přechodových a efektových filtrů, které dokážou do RAWU nacpat další bodíky dat a vy s nimi můžete dále nakládat.

Neupravená fotkaUpravená fotkaPoprvé jsem měl možnost vyzkoušet Filtr Mooses CPL v Českém Švýcarsku na rozhledně Wiefberg a v jejím okolí. Testoval jsem rozdíly mezi kvalitním, ale běžným polarizačním fitlrem a mezi Mooses filtrem. Fotky mi na display foťáku připadaly stejné až do prvních paprsků slunce.

Filtr Mooses CPL spojuje polarizační a oteplující filtr a jeho kvalitou jsem byl mile překvapený. Pro představu jsem vyfotil krajinu s filtrem Mooses CPL, po té s polarizákem B&W MRC, na třetí fotce jsou na objektivu našroubované oba filtry a poslední fotka je bez filtrů.