Ivo Jareš

Ivo Jareš

Práce technika v servisu není příliš poetická (i když mě naplňuje). Občas, když je moje duše unavená každodenními problémy, tak utíká někam daleko od lidí. V tu chvíli neváhám, balím foťák a běžím za ní, aby se mi neztratila. Protože jsme se narodili zhruba v polovině minulého století, daleko neuběhneme. Většinou jenom k mému psacímu stolu, kde začíná hranice Kraje za zrcadlem.

Tam máme svůj svět, oproštěni od váznoucích dodávek náhradních dílů a rostoucích provozních nákladů. Je to svět ticha a klidu, svět světel a stínů, svět pixelů, clon, časů a fantazie. Zde čas neměří hodiny, ale pocity. Vstupenkou do tohoto ráje bylo přijeti do foto-klubu Balvan.